Hradišťan
Cimbálová muzika Hradišťan patří k nejstarším a nejznámějším moravským cimbálovým kapelám. Vznikla společně s tanečním souborem v roce 1950 v Uherském Hradišti. Od té doby prošla Hradišťanem řada generací hudebníků, zpěváků a tanečníků, kteří pracovali pod dlouholetým vedením Jaroslava Václava Staňka. Ten svými tvůrčími pokusy posunul tehdejší chápání prezentace folklóru od volného předvádění hudebních a tanečních čísel směrem k propracovanějším kompozicím, které již snesly měřítka umělecké práce.
Od roku 1978 je primášem a uměleckým vedoucím Hradišťanu Jiří Pavlica, který tvůrčí práci s folklórem ještě více prohloubil. Pod jeho vedením se začal soubor postupně transformovat. Dnes je Hradišťan ojedinělým hudebním tělesem s nezvykle širokým žánrovým záběrem a netradičním repertoárem. Dramaturgie nečerpá jen z regionálních souvislostí, ale všímá si lidového umění v jeho širším geografickém a historickém kontextu.
Roman Ravin (Brno)
V roce 1999 v Brně založil Roman Ravin a Mirkha Moksha šamanskou galerii Křišťálový kabinet s důrazem na pomůcky, nástroje a objekty, které napomáhají ladění mysli – tedy vnímání jemných energií přesahujících obyčejné smyslové vjemy, jejich vědomé vyrovnávání, meditaci a vedou směrem ke kontemplativním stavům vědomí. V rámci aktivit KK vznikla na podzim téhož roku tradice pořádání tzv. vibračních večírků – což bylo tehdy nezávazné meditační setkání v čajovně, kde se společně s přáteli i návštěvníky bubnovalo, zpívalo i mísovalo. Vše vznikalo samo od sebe. Proto v průběhu roku 2000 zvolili pro tyto večery název Swayambhu (zpočátku počeštěný na „Svajambu“), který ve starém védském jazyce vyjadřuje „sám od sebe vzniklý – přirozeně vyladěný zářič“, a zavedli rámcovou strukturu obřadu.
Z přátel kolem KK pak postupně krystalizovala skupina hráčů a zpěváků, která na brněnských akcích mívala i deset členů. Dnes, především mimo Brno, z technických důvodů vystupují jen ve třech – k oběma zakladatelům se připojuje pražský člen Adam Tabris. Alikvotní zpěv, tibetské mísy, zvonky, gongy, činely i bubny vždy používali výhradně k meditačním účelům, ale v poslední době vystupuje skupina občas i v otevřenější podobě – vstřícnější širšímu publiku – i když stále nejde o pevně nacvičené skladby či písně. Skupina Swayambhu se snaží důsledně vytvářet improvizované tzv. proudové, do sebe zapouštěné zvuky a jejich rytmy, inspirované jen bdělým vědomím přítomného okamžiku.
SWAYAMBHU hudebně-meditační performance
Společný očistný a transformační rituál, během něhož si můžete vyzkoušet sílu dechu, alikvotní zpěv a kouzelné a léčivé tóny tibetských mís, osvěžované šamanskými bubny. Takto připravený prostor napomáhá společné meditaci či relaxaci a uvolňuje vědomí do proudu jemných energií.
Feng-jűn Song
Je prezentována jako nadžánrová zpěvačka. Vyrůstala v severní Číně, od raného dětství se učila pekingské opeře. Stala se mnohaletou osobní žákyní paní Šang Chuej-min, následovnice školy Šang, jedné ze čtyř nejvýznamnějších škol ženského hereckého typu pekingské opery.
Od roku 1985 trvale žije v Praze. Je absolventkou FF UK v Praze a doktorkou filozofie.
Vokální projev Feng-jűn Song se těžko zařazuje do konvenčních škatulek. Hlasový rejstřík se pohybuje od altu až po soprán. Zpracovává a interpretuje autentické lidové písně z různých lokalit Číny, Tibetu, Mongolska a písně dalších východních národů a etnik.
Muziga
Helena Vedralová – housle, barytonové housle, viola, zpěv
Jiří Vedral – kytara, mandolina, kobala, flétny, zpěv
Jan Dvořák – kontrabas
Cécile Boiffin – xylomarimba. perkuse, zpěv
Helena a Jiří Vedralovi, jsou absolventi hudební katedry ped. fakulty University Palackého v Olomouci. Prošli mnoha hudebními cestami, mají zkušenosti z hudby vážné, folku a jazzu , od roku 1992 se zabývají převážně interpretací a úpravami moravského (především valašského) folklóru (v současnosti ve skupině MUZIGA) a v poslední době také lidové hudby jiných kontinentů (s čínskou zpěvačkou Feng jün Song). Z jejich úprav je na jednu stranu cítit úcta k původní podobě písní, na druhou stranu inspirace hudebním materiálem, která je vede ke stále osobitější a stylově nezařaditelnější tvorbě, v níž je lidová píseň inspirací i branou ke stále větším plochám vlastní hudby.
Dagmar Andrtová-Voňková
je folková písničkářka s originální kytarovou technikou a vynikající hudbou i texty ("karpatské balady"). Postupně se odklání od folku směrem k rozsáhlejším náladovým kompozicím s prvky minimalismu.
Dagmar Andrtové jako by se hudba i texty rodily přímo ze srdce a z břicha. Hlas, syrový a soulově kořeněný, jí tryská v těch nejlepších momentech z hrdla jako přírodní úkaz. Můžeme obdivovat podobně obdarovanou Idu Kellarovou, Ivu Bittovou a připomenout dnešní zápal Radůzy, její vzývání "duj, větře, duj". Ale když zpívá Voňková o tom, že zavinila Jánošíkovu smrt, nikdo by neuvěřil, že to ve skutečnosti neudělala.
Transcendental Harmonics
Sdružení milovníků etnické hudby a hrdelního zpěvu (arabský, mongolský, tibetský způsob + fúze), tance a hudby, která energizuje a harmonizuje tělo i duši. Skupina částečně navazuje na filozofickou tradici jóginů, přírodních šamanů a také súfistů a jejich kréda, že hlavním životním posláním je stále vytvářet radost.
Obsazení:
2x harmonika, různé bicí nástroje, hrdelní zpěv, flétna, šalmaj, syntezátory.
Shirah
Hudební skupinu SHIRAH tvoří manželé Libor a Sylvie Mošťkovi, kteří pocházejí z Moravy a zpívají spolu již od dob svého seznámení během studií. Židovské hudbě se věnují více než pět let. Pod názvem SHIRAH (z hebr.: píseň) vystupují druhým rokem a orientují se na tradiční duchovní písně židovského národa.
Vlastimil Marek
hudebník, muzikoterapeut:
Skupiny Extempore, Elektrobus, Amalgam, MCH Band hrál také s Jakubem Nohou (folk), Zd. Hráškem (jazz), Emilem Pospíšilem (indickou hudbu, pořad „Přežije sitár ro(c)k 2000“?) pořádá víkendové a letní semináře a kurzy meditace, šamanského zpěvu a hry na tibetské místy.
Tashi Deley (Praha)
Občanské sdružení Tashi Deley je hudební a produkční skupina, která se zabývá alikvotním zpěvem a objevováním nových improvizovaných vokálních forem. Pořádá koncerty, workshopy, gatheringy a produkuje vystoupení a semináře dalším umělcům z Čech a Evropy.
Skupina je tvořena dvanácti lidmi různého věku a zaměření se společným zájmem o muziku, zpěv a techniky alikvotního zpěvu. Využívá hlasových technik staré Indie, Tibetu, Tuvy a Mongolska. Jednotliví zpěváci modulují barvu svého hlasu a nechají tak zaznít jeho jednotlivým vyšším harmonickým složkám (alikvotám). Vytváří tak zdánlivě dva tóny současně.
Styl muziky, kterou Tashi Deley provozuje, se řadí mezi meditativní, duchovní, etnickou či souhrnně alternativní. Tashi Deley používá řadu alternativních hudebních nástrojů (bubny, didgeridoo, srutibox, brumle, tibetské mísy…) k modelování výrazu založeném na sborovém alikvotním zpěvu.
Alikvotní sbor Spektrum (Praha)
Naše sborové zkoušky se od zkoušek „normálního“ pěveckého sboru dosti liší. Méně nám záleží na počtu „odzpívaných“ písniček a o to více se snažíme, aby již samotný ZVUK, který vydáváme, byl lahodný. Naše „hravé rozezpívávání“ trvá někdy skoro celou zkoušku a naše fascinace zpívaným zvukem je občas taková, že nám ke studiu písniček nakonec nezbude skoro čas.
Umíme zpívat alikvotní tóny: většina zpěváků umí „NG“ techniku i „BIRD“ techniku. Všichni se to naučili až v našem sboru (začátečníkovi trvá obvykle asi jeden rok než se v alikvotním zpívání dostane na naši standardní úroveň).
Chceme při zpěvu v klasickém pěveckém sboru využívat alikvotních pěveckých technik. Proto je pro nás klasická hlasová sborová příprava stejně důležitá jako v normálních pěveckých sborech (ba spíše ještě víc). Umíme např. zazpívat klasicky dvojhlasně a přitom zazpívat alikvotně i další dva hlasy: Posluchač je zmaten – vnímá kompletní čtyřhlasou harmonii, přestože „normálně“ slyší zní jen dva tóny. Umíme také např.zazpívat čistou kvartu a přitom nechat o dvě oktávy výše zaznít disonanci dvou alikvotních tónů ve vzdálenosti půltónu. A rádi si hrajeme s podobnými kouzly…
Dana Zimová (Praha)
Dana Zimová se mimo grafické a výtvarné tvorby věnuje také vedení kurzů relaxačního malování. Při těchto kurzech se mohou výtvarně vyjádřit všichni, i ti kteří nikdy nemalovali. Cílem kurzů relaxačního malování je najít radost z vlastní tvorby a výtvarného prožitku, bez ohledu na talent nebo nadání. Nápad uskutečnit kurzy relaxačního malování byl podnícen hudebním zážitkem na alikvotním festivalu, proto se na kurzech maluje při poslechu hudby.
Zúčastnili se v roce 2004:
Modlitba (Frýdek Místek)
Na přelomu let 2000 a 2001, na počátku nového milénia, se sešla skupina přátel z Frýdku-Místku a Frýdlantu nad Ostravicí a založila mužské vokální sdružení Modlitba, které je přirozeným vyústěním jejich předchozích duchovních aktivit. Obsahem setkávání je společná modlitba prostřednictvím duchovního zpěvu.
Alikvotní 4 (Praha)
- Jiří Mazánek zpěv, tibetské zvony a mísy, ektár
- Ondřej Rus zpěv, kantele
- Igor Angelov zpěv, indické harmonium
- Přemysl Žák zpěv, etnický buben
Soubor vznikl na počátku roku 1996 s myšlenkou propojení evropské tradice s východními hudebními postupy. Je tvořen špičkovými interprety z oblasti vokální hudby (Čeští madrigalisté, Chorosch, Virtus Organum, Relaxace).
Inspirací se stal alikvotní zpěv (tj. zpěv, kdy jednomu zpěvákovi znějí současně dva tóny) tibetských mnichů, mongolských a tuvinských pastevců a šamanů. Zpěv Alikvótní 4 využívá i některých prvků prakřesťanských spolu s neobvyklými nástroji z celého světa, které slouží hlavně k podpoře základního tónu, harmonie či rytmu při společném zpěvu.
Použitím techniky alikvótního zpěvu vzniká velké množství akordů silně působících jak na psychiku, tak na fyzické tělo posluchačů i interpretů. Práce s energií zvuku dává možnost prožít vnitřní extázi. V delších skladbách může posluchač osvobodit své myšlení od obvyklých zatěžujících vzorů. Otevírá se tak prostor pro mentální uvolnění a transformaci vědomí do vyšších stavů.
Tomáš Kočko & orchestr (Morava)
Tomáš Kočko & ORCHESTR – world music inspirovaná moravskou tradiční hudbou.
V zahraničí je kapela řazena do prostoru mezi švédské Hedingardna a maďarské Muzikász. V ČR se jí dostalo přízvisek jako beskydské Chifteans či moravské Jethro Tull. Tomáš Kočko pak bývá zhusta označován jako valašský Pavlica.
Písničkář Tomáš Kočko vstoupil do povědomí širší veřejnosti s recitálem, ve kterém uvedl zhudebněnou poesii básníka píšícího v dialektu beskydských horalů - Ladislava Nezdařila. Zpopularizoval a pro mnohé objevil beskydského barda, který své dílo zasvětil rodným horám, jejich obyvatelům, zvykům a slavným hrdinům tohoto kraje. Písně na básnické texty Ladislava Nezdařila tvoří podstatnou část Kočkova repertoáru, který už několik let uvádí v hudební formaci "Tomáš Kočko & ORCHESTR".
Druhou významnou částí repertoáru je původní ohlasová tvorba inspirovaná zbojnickou tématikou, zvláště pověstmi a písněmi o Ondrášovi, legendárním hrdinovi beskydských hor. Repertoár doplňují osobité úpravy tradičních písní Moravy. Zvuk kapely je akustický, poučený rockem, etnickou hudbou i jazzem. Tomáš Kočko & ORCHESTR vystupovali na mnoha významných festivalech world music, festivalech folkových, folklórních, rockových i festivalech alternativní hudby v ČR i zahraničí.
Avonotaj (Šumperk)
Pěvecké sdružení vzniklo na podzim roku 2001 nejprve jako projekt na adventní koncert. Zpívá hebrejské liturgické texty, zbožné písně chasidů, židovské lidové i zlidovělé "hity". Vícehlasé úpravy pocházejí většinou od pana docenta Tomáše Novotného z Ostravské univerzity. Vystupují pravidelně na šumperských adventních koncertech (v roce 2003 společně s Vladimírem Mertou a Janou Levitovou), na vernisážích výstav tematicky zaměřených na židovskou tematiku, a na benefičních koncertech. V září 2003 koncertem podpořili snahu občanů Krnova o záchranu místní synagogy.
Název Avonotaj znamená hebrejsky „Mé nepravosti“ nebo taky „Mé hříchy“.