Alikvotní zpěv a svoboda hlasového projevu
Tato alikvotní škola sleduje přirozený a postupný pokrok
směrem ke zvládnutí hlasové harmonie. Kromě tohoto konečného cíle má
provádění (procvičování) alikvotního zpěvu velký užitek pro „normální“
zpívající hlas.
Je výhodou, pokud student nabyl zkušenosti v následujícím:
- zpěv jakéhokoli druhu, zvláště sborový
- čtení hudebního záznamu
- hra na nějaký hudební nástroj
- určování intervalů, relativní výšky tónu
Níže uvedené je obecným nástinem bodů, na které se Kivina škola zaměřuje:
- Důležitost správného dýchání, držení těla, rozcvička (rozehřátí)
- Zkoumání mechanismů přirozeného hlasu vytvářením samohlásek
- Určení oblastí těla, které přirozeně rezonují s jednotlivými samohláskami
- Naučit se určovat bloky v těle a vyléčit je specifickými samohláskami
- Objevení vlastní rezonantní výšky tónu jednotlivce jako efektivního místa
kde začít se zvětšením rozsahu nahoru a dolů
- Rozšíření dechové kapacity
- Manipulace s hlasovými rezonančními dutinami, jazykem, rty, čelistí, atd.
za účelem vytvoření čistě slyšitelných alikvot
- Cvičení na procvičení uší za účelem určení výšky tónu a intervalů
- Sebekontrola vlastního hlasu jednotlivce a určení harmonie hlasů ostatních
- Přizpůsobení (sladění) výšek hlasů a harmonií s ostatními
- Čtení (sledování) alikvotních záznamů v notových zápisech
- Procvičování polyfonního alikvotního zpěvu
- Improvizace s alikvotami a vokály (bezeslovné zvuky)
- Výuka originálního repertoáru (napsaného Kivou) pro vystoupení
- Úprava polyfonních alikvotních vokálních částí na známé melodie
(pokročilí)
- Druhy stylů včetně:
• alikvotní bručení (brumendo?)
• alikvotní jódlování
• spodní (nízko) čelist, styl dole umístěného jazyka
• „horizontální“ a „vertikální“ umístění (pozice)
jazyka
• použití souhlásek
• základy falsetu
• techniky glissanda
• vibrato
• dynamické variace
• rytmické variace, práce s bicím nástrojem, rychlá
tempa
• kombinace stylů na jeden dech ? (jednotlivým dechem)
Alikvotní zpěv a hlasová rovnováha
Cílem této školy je vyškolit vlastní hlas jako duševní a umělecký
výrazový a komunikační prostředek a získat pedagogické schopnosti k
předávání získaných zkušeností. Alikvotní zpěv jako zvláštní forma hlasové a
hudební komunikace přitom stojí ve středu zájmu.
Hlasový kurs "vola voce" vychází ze základního poznatku, že tělo je hudebním
nástrojem pro lidský hlas a pokaždé chce být nově "naladěno", a navazuje na
vztah hlasu a rovnovážného systému těla. Na tomto základě hlasu, prostoru,
pohybu a zvuku se účastníci kursu intenzívním způsobem naučí alikvotnímu
zpěvu a prožijí jej jako hudební vyjadřovací prostředek. Vyučovány jsou
rovněž umělecké i pedagogické koncepty pro dialogickou a sborovou práci s
hlasem.
Výukový program:
1) Hlasová rovnováha - tělo jako nástroj a hlas jako "pohyblivé
Chi" v něm
• Cvičení rovnovážného systému
• Psychomotorika: Vývoj naslouchání hlasu vleže, vsedě a vstoje
• Zvuk a pohyb
• Rezonance a zvuk kostí
• Dialog: rozvoj schopnosti naslouchání sobě a jiným, schopnost společného
rozhovoru a zpěvu ve dvou, ve třech, ve čtyřech
• Mikromotorika v řeči a hlase: ranné frekvence, nitroděložní naslouchání a
hlasové experimenty zaměřené na rozšíření kreativního výrazu a alikvotních
tónů
• Rytmus těla: rytmus dechu, řeči, pulzace a polyrytmy
2) Brána k duši - tvůrčí slovo a léčivý zvuk
• Zpívané energie
• Hlas jako brána k duši
• Védické mantry k sebeléčení a poskytování pomoci.
3) Alikvotní zpěv - medium pro umělecký výraz hlasu a škola hudebního
myšlení
• Alikvotní techniky a rozklíčování zvuku schovaného uvnitř hlasu
• Alikvotní řada: precizní rozlišení alikvotních stupňů
• Zkoumání vokálních prostor (implicitní alikvotní zpěv)
• Řízené alikvotní melodie (explicitní alikvotní zpěv)
• Hlasová rovnováha mezi základním hlasem a alikvotním tónem
• Zesílení zvuku alikvot ve spojení s tělesným pohybem (ramena, ruce,
zvukový sloup)
• Zpívaný dialog v doprovodu tampury nebo sruti
• Polyfonní a sborový alikvotní zpěv
4) Okyo - od Canzony ke zvukové básni
• Školení intervalového vědomí
• Zpěv stupnic prostřednictvím relativní solmizace
• Vokalízy a Canzonas sborově a v dialogu
Polyfonní polyrytmické zvukové básně
5) Resonére - pohyb a zvuk ve vzájemném vztahu
• Od existenciálně-osobního vývoje hlasu ke vztahu vůči partnerovi a skupině
• Hlas vede pohyb, pohyb vede hlas
• Základy improvizačního komponování sólo, v dialogu, ve skupině, ve sboru
• Dirigování: Metodika improvizovaného sbormistrovství
• Příklady skladeb pro sólo, dua a ansámbly, verbální koncepty a analogická
notace
• Jak formuluji improvizační koncept?
• Prostor, čas, zvuk: Vzniká choreografie.
Lyra jako hudební klíč k bráně do vlastního nitra
Podstata hudby se nachází ve světě, jenž nelze spatřit pouhým díváním ani
zaslechnout pouhým slyšením. Hudba je něčím, co se ve slyšitelném světě
projevuje, ale nevychází z něj. Je oživováním vztahů vycházejících z
universálních hudebních zákonitostí, jež se projevují nejen v hudbě samotné,
ale v mnoha podobách v přírodě, člověku i celém kosmu. Hudba proto byla vždy
považována za nejvyšší umění, které se dotýká samotné podstaty světa i
lidského bytí.
Prostřednictvím hry na lyru a další nástroje používané v muzikoterapii bude
účastníkům kurzu umožněno nahlédnout a prožít, jak se hudební zákonitosti
zrcadlí v člověku samotném, a jak mohou tvořivé síly hudby rozeznívat
lidskou duši a vnášet harmonii do proudění životních sil.
Výuka bude probíhat formou hudebních dílen, ve kterých se účastníci seznámí
se základní technikou hry na lyru, tak aby mohli nástroj používat k
rozeznění jednoduchých melodií, souzvuků i improvizaci a také k dalšímu
hudebnímu bádání. Lyry i něktreré další nástroje budou k dispozcici k
zapůjčení během výuky. Hudební dílny budou doplněny též přednáškami,
příběhy, rozhovory, eurytmií a zpěvem.
Compositio contra Improvisatio
Doc.Dr. Vlastislav Matoušek (Ústav hudební vědy FF UK a KTDH
HAMU v Praze): Vokálni workshop zaměřený na praktické seznámení se s
novodobými kompozičními a improvizačními principy ve vokální hudbě
(determinační metody, aleatorika, ambient, konceptualita, improvizace,
bellcanto kontra sónické zpěvní techniky etc.).
Jako praktické ukázky se budou společně studovat skladby Ordo Moebii a Roma
tibi Vlastislava Matouška etc.
Musica vocalis contra instrumentalis
Workshop zaměřený na invenční využívání hudebnich nástrojů při
sborovém zpěvu (úvod do organologie, archaické a historické nástroje,
inspirace etnickou hudbou etc.).
Jako praktické ukázky se budou společně studovat skladby Huius sit-Quem
pastores-Natus est (Spec. 455, Fra. 326) a Via prophetiae, Signate signa a
Labyrinthus Vlastislava Matouška.
Eurytmie
Eurytmie je pohybové umění, které v sobě absorbuje řeč i hudbu, prostorové
formy, gestikulaci, barvu.
Na rozdíl od tance a pantomimy není pohyb a choreografie založena na
libovolné expresi, ale vychází ze zákonitostí obsažených ve zvuku. V konečné
jevištní podobě se ještě připojují splývavé barevné kostýmy v nasvícení.
Eurytmie obohacuje a zesiluje vliv hudby a mluvené řeči o vizuální dimenzi.
Za poměrně krátkou dobu svého vývoje se z eurytmie - umění vydělila léčebná
eurytmie, která má svoje nezastupitelné místo na antroposofických klinikách
a v léčebných institutech. Na waldorfských školách tvoří eurytmie samostatný
předmět.
Z povahy materiálu rozlišujeme tónovou a hláskovou eurytmii. Tónová eurytmie
vychází z melodie, rytmu, taktu, harmonie a především z "prožitku" intervalů
a jejich eurytmických gest. Obsah utajený v jednotlivých tónech se stává
názorným prožitkem, neboť časové zákonitosti melodie, rytmu, taktu jsou
transformovány do prostorových vztahů, a tak se zviditelňují.
Pokud bychom tónovou eurytmii definovali jako "viditelnou hudbu", pak
hláskovou eurytmii můžeme vymezit jako "viditelnou řeč", která se snaží
najít adekvátní pohybový výraz pro jednotlivé hlásky. Hlásková eurytmie však
není omezena na pouhý mechanický převod hlásek v gesta, nýbrž zakomponovává
do svých výrazových prostředků modulační faktory, o které je naše řeč
(vlivem technizace života) stále více ochuzována. Hlásková eurytmie je
schopna nejen "překládat" vyřčenou větu (včetně zvuku, rytmu, barvy...) do
pohybové formy, ale také "básnit a komponovat" (Pals, 1990).
Lidé v odlišných koutech světa používají pro vyjádření svých pocitů
podobných spontánních signálů. Tyto praelementy lidské řeči jsou si velice
podobné či dokonce totožné. V samohláskách se zrcadlí náš vnitřní svět,
souhláskami pak více prožíváme svět vnější (Váňa, 1991). Příkladně hláska
"I" v sobě skrývá napětí a připravenost subjektu, jeho tenzi k sebeprosazení,
"A" je znakem překvapení, radostného poznání, "O" ukrývá obdiv, láskyplné
přijetí, v "U" je skryt strach a pocit chladu, "E" signalizuje segregaci,
stažení se do sebe.
Obdobně konzonanty nachází svůj předobraz v prostředí subjektu: v "R" cítíme
pohyb, rolování, blesku odpovídá "Z", "S" a "Š" ukrývají šumění větru, "B",
"D", "K" značí pevnost a trvalost, atp.